Brutalistní brněnské nádraží Zvonařka se změnilo k nepoznání
Již od své výstavby na konci sedmdesátých let působilo autobusové nádraží Zvonařka temným a klaustrofobním dojmem. I přes to, že se postupem času stalo jedním z nejdůležitějších dopravních uzlů v Brně, se však po dlouhá léta nedočkalo rekonstrukce. Ta započala až v roce 2019 na popud architektů ze studia Chybik & Kristof Associated Architects. V režimu suché výstavby budova získala nové kapacity, prosvětlila se a byla doplněna i několika zajímavými designovými prvky. I díky tomu byla letos oceněna v prestižní soutěži Rigips Trophy, kde se umístila na druhém místě.
Autobusové nádraží Zvonařka bylo vybudováno v letech 1977 až 1985 v místě, kde mělo vzniknout plánované nové jižní centrum Brna. A ačkoli se brněnský život do této oblasti nikdy plně nepřelil, nádraží se postupně stalo jedním z hlavních dopravních uzlů moravské metropole. Zvonařka postupně nahradila stávající autobusová nádraží naproti hotelu Grand a v Uhelné ulici a doplnilo ji několik přistavených budov. V devadesátých letech přešla z rukou národního podniku ČSAD KNV Brno do soukromé sféry a stala se akciovou společností, jejíž akcie nyní drží společnost Tourbus. Denně nádraží obslouží zhruba 800 regionálních, vnitrostátních i mezinárodních spojů, jimiž cestuje až 18 tisíc lidí.
Z klaustrofobního místa ve světlý a živý dopravní uzel
Přes svůj význam však Zvonařka neprošla až do roku 2019 žádnou rekonstrukcí. Temná a skličující konstrukce, která vyvolávala v cestujících často pocit, že jim strop nádraží padá na hlavu, si několikrát vysloužila přední příčku v anketě o nejostudnější část Brna. Renovace přišla až na popud architektů ze studia Chybik & Kristof Associated Architects, kteří spojili síly s realizační firmou QuickBuilding. „Klaustrofobní místo jsme se rozhodli transformovat ve světlý a živý dopravní uzel,” vysvětluje jednatel společnosti Martin Fojtl.
Do původní železobetonové konstrukce zasaženo nebylo, prostor byl ale prosvětlen a opticky zvýšen prostřednictvím světlého reflexního nátěru a speciálního osvětlení mířícího jak na nástupiště, tak vzhůru ke konstrukci. „Dost jsme si vyhráli s kruhovými manžetami světel, které jsme museli zakomponovat do podhledu. Vyráběly se na 3D tiskárně,” vysvětluje Martin Fojtl. Konstrukce ocelové příhradové střechy byla zároveň osazena celými čtyřmi stovkami LED světel.
Výsledek vzdává hold sádrokartonářskému řemeslu
Celá rekonstrukce byla provedena s použitím materiálů suché výstavby. Podle Martina Fojtla výsledek vzdává hold sádrokartonářskému řemeslu. „Problémům jsme se snažili předejít perfektní realizací,” vysvětluje. Realizační firma spojila síly s Rigipsem, a nechala se odborníky přes suchou výstavbu proškolit. „Naučili jsme se vše včetně celoplošného tmelení,” říká Martin Fojtl. Základem renovace byly vysokopevnostní sádrokartonové desky RigiStabil, využity byly ale i další speciální desky s unikátními vlastnostmi.
„Na toaletách byly využity desky impregnované proti vzdušné vlhkosti, na konstrukcích s požadavkem na ochranu proti ohni zase desky protipožární. V prostorách směnárny a trezoru ve vstupní hale, kde je třeba zvýšená ochrana, pak byly instalovány extrémně pevné bezpečnostní konstrukce kategorie RC3 konstrukčních desek RigiStabil. Ty zajišťují stejnou bezpečnost chráněného prostoru, v tomto případě směnárny a trezoru, jakou donedávna zajišťovaly výhradně tradiční zděné konstrukce,” vyjmenovává Robert Hošek, garant technické podpory Rigips.
Designovou zajímavostí jsou stupňovité pohledy ve vstupní hale, které připomínají mořské vlny. Podle Martina Fojtla představovala jejich realizace velkou výzvu. „Bylo nutné nejprve vymyslet pomocnou podkonstrukci v podobě dřevěných koryt a následně pomocí konstrukčních profilů vytvořit reálie vln. V průběhu i na konci realizace se přeměřovaly výšky, šířky i délky oblouků, aby skutečnost odpovídala návrhu pana Chybíka,” popisuje. Aby bylo docíleno efektu ohýbaných vln, bylo nutné na podhled použít ohebné desky Glasroc F Riflex.
Zastávky byly přizpůsobeny pro bezbariérový provoz
Rekonstrukce autobusového nádraží nicméně neprospěla pouze jeho vizuální stránce, ale i z praktického hlediska. Autobusové zastávky byly rozšířeny a přizpůsobeny pro bezbariérový provoz a pro komfort cestujících přibyla nová odbavovací hala i padesát parkovacích míst na zmodernizované střeše. Cesta k autobusům nyní také vede středem nástupišť, ne po jejich obvodu, a nástupiště samotná byla pro snazší orientaci rozdělena barevnými pruhy.
Kompletní proměna Zvonařky neušla ani porotcům soutěže Rigips Trophy , kteří ji v letošním ročníku udělili druhé místo v konkurenci dalších 43 projektů. Vyhlášení výsledků proběhlo 2. června 2022 v brněnském Cabaret des Péchés.
Vedle umístění v národním kole soutěže postoupil projekt i do mezinárodního kola International Gypsum Trophy, které proběhne 28. dubna 2023 v řeckých Athénách.