Umístění parozábrany v podkroví

Podkroví je prostor pod střešní konstrukcí, vymezený šikmými, vodorovnými a svislými konstrukcemi Rigips.
Na konstrukce použité pro opláštění podkroví jsou kladeny nároky jako na konstrukce oddělující interiér od
exteriéru (např. na obvodové stěny). Musí zajistit tepelnou a akustickou pohodu, ochranu proti atmosférickým
vlivům a požáru. Z hlediska energetické náročnosti je účelné izolovat střechu nad celou dispozicí objektu.

Hlavní konstrukční prvky

• sádrokartonové desky Rigips nebo sádrovláknité desky Rigidur
• kovové tenkostěnné pozinkované profily R-CD a R-UD (lze je nahradit profily HUT) nebo dřevěné latě ≥ 50/30 mm
• příslušenství pro připevnění podkonstrukce – krokvový závěs, stavěcí třmen, přímý závěs, krokvový nástavec

Střešní skladba z hlediska tepelně-technických vlastností

Pro kvalitní fungování střešní skladby je třeba navrhnout dostatečnou tepelnou izolaci. Požadavky na tloušťky tepelných izolací z hlediska prostupu tepla řeší norma ČSN 73 0540-2:2011. Jako tepelný izolant se používají materiály z minerálních vláken (např. čedičová izolace v deskách či skelná izolace v rolích zn. Isover – specifikace podle Technických listů konstrukcí – viz Velká kniha sádrokartonu). Aby bylo zabráněno případné kondenzaci vodních par ve skladbě střechy, vkládá se do skladby střechy parozábrana. Parozábrana se umisťuje na „teplém“ líci tepelné izolace. Může být umístěna i mezi vrstvami tepelné izolace. Pokud poloha parozábrany není ověřena výpočtem, aplikuje se obvykle v max. 1/5 celkové tloušťky tepelné izolace od interiéru.

Z hlediska ochrany parozábrany před poškozením je výhodnější umístění parozábrany mezi krovem a podkonstrukcí (varianta A a C). V dutině mezi parozábranou a opláštěním lze vést instalace, aniž by procházely parozábranou. Pokud nemá parozábrana reflexní vrstvu, je možno dutinu mezi parozábranou a opláštěním vyplnit tepelnou izolací.

Napojení parozábrany kde je předpoklad nespojitosti či netěsnosti, musí být slepeno k tomu určenými systémovými páskami.

Napojení parozábrany:

• navzájem – lze provést k tomu určenou lepicí páskou (např. páskou Isover Vario® KB 1)
• na navazující a prostupující konstrukce (např. prvky krovu a štítové zdivo) – lze provést speciálním tmelem (např. Isover Vario® DoubleFit).

Umístění parozábrany

Vzhledem k podkonstrukci se parozábrana umisťuje ve třech možných polohách:

A) Mezi krokvem a podkonstrukcí

B) mezi vnitřním opláštěním a podkonstrukcí

C) mezi prvky podkonstrukce

TIP: Při montáži parozábrany je vhodné orientovat překrytí jednotlivých pruhů tak, aby do vnitřního opláštění (resp. interiéru) nemohla stékat případná zkondenzovaná nebo havarijní vlhkost.

Upozornění: V zimním období není doporučeno osazovat tepelnou izolaci, aniž by se v návaznosti na ni neinstalovala parozábrana. Pokud by tepelná izolace byla dlouhodobě nechráněna parozábranou, hrozí, že v tepelné izolaci bude kondenzovat vzdušná vlhkost. Toto je reálné zvláště při zvýšené vlhkosti v interiéru způsobené např. mokrými  procesy v průběhu stavby.